Jedním z takových absolventů je i Jan Kropjok, který v současné době působí u rakouské letecké společnosti jako navigační důstojník. Jak se k této práci dostal, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Proč jste si pro svá studia vybral právě VŠB-TUO?
Prvotním impulzem pro Ostravu a studium na VŠB-TUO byla pro mě byla blízkost domova a město Ostrava, které má své charisma. Domů se i po letech rád vracím. Nedávno jsem měl cestu kolem VŠB-TUO, prošel jsem si bývalé studijní prostory a nostalgicky zavzpomínal, dnes už se svou šestiletou dcerou.
Jaké předměty vám přišly nejtěžší a na které naopak rád vzpomínáte?
Začínal jsem na strojní fakultě a měl jsem za sebou gymnázium, takže cokoliv, co souviselo se strojařinou, bylo pro mě nové. Například takové strojnické tabulky jsem viděl poprvé až v prvním ročníku. Naopak dobře připraven z gymnázia jsem byl na matematiku a fyziku. Rád vzpomínám na předměty, které nám přednášeli vyučující z praxe, často piloti nebo pracovníci vrcholového managementu letiště. Tyto přednášky jsem jen hltal a podnítily ve mně ještě větší odhodlání se tomuto oboru věnovat i do budoucna.
Jakým směrem se vaše profesní dráha ubírala po ukončení studia?
Po ukončení studia na VŠB-TUO jsem dostal nabídku na pozici agenta vyvažující letadla na pražském letišti. Ačkoliv jsem měl tady v místě lépe placené nabídky mimo můj obor, neváhal jsem ani chvíli, sbalil jsem si kufr a vydal se do Prahy. Po třech letech jsem se přihlásil na výběrové řízení na pozici leteckého dispečera. U Českých aerolinií jsem získal příslušnou licenci a prožil krásné profesní období. Perfektní kolektiv, práce, která je koníčkem a dále pak například možnost častých tzv. observer letů (vysv.: pozorovací lety jako člen posádky, kdy máte možnost pozorovat piloty při práci a porovnávat samotné plánování letů s jejich aktuálním provedením).
Jak jste se dostal do Rakouska?
Stále jsem měl touhu zkusit pracovat v zahraničí. Výhodou práce v letectví je totiž vysoká standardizace. Na inzerát pro Austrian Airlines jsem reagoval, ale moc jsem od toho nečekal. Ačkoli jsem měl již dost zkušeností, mezinárodně platnou licenci i dobrou angličtinu, požadavku na komunikativní němčinu jsem se trochu zalekl. Nicméně základy jsem měl, a tak jsem to zkusil. A vyšlo to.
Čemu konkrétně se profesně věnujete?
Aktuálně pracuji v navigačním oddělení. Naším hlavním úkolem je podpora letových dispečerů, a to zejména přípravou letových tratí a nastavením plánovacího systému tak, aby vše běželo, jak má. Máme například na starosti správu leteckých map nebo správu databázi tratí a letišť.
Jak je pro vás náročné přepínat mezi cizími jazyky?
Už během pohovoru se mě ptali, zda bych byl ochoten se němčinu doučit. Samozřejmě jsem na to kývnul. Začátky probíhaly tak, že kolegové na mě mluvili německy, já odpovídal anglicky. Ale postupně se to začalo zlepšovat a já získával v jazyce jistotu. Asi bych si s angličtinou v práci vystačil, ale protože jsem jednal i se spoustou úřadů, musel jsem s němčinou zabrat.
Usídlil jste se v Rakousku natrvalo?
Ano, aktuálně žijeme v Rakousku už pět let, napůl cesty mezi vídeňským letištěm a Bratislavou, což je pro nás a naše dvě dcery ideální. Zde bych rádu zmínil i svou manželku, která se se mnou a tehdy malou dcerou do toho dobrodružství pustila a stojí za mnou do teď.
Je něco, co vám v Rakousku z Česka chybí?
Určitě má rodina, hlavně tedy máma s bráchou, kteří mi byli odjakživa oporou. A pak mi u Rakušanů trochu chybí schopnost udělat si ze sebe srandu. Spoustě lidem se můžou zdát Rakušané moc chladní a neosobní. Ten, kdo zde žije delší dobu, ale zjistí, že Rakušané mají Čechy velmi v oblibě, jen to ze začátku trochu déle trvá, než vás k sobě pustí.
Jakou radu byste dal svému prváckému já?
Možná bych se více věnoval studiu německého jazyka. Aktuálně je v německy mluvících zemích obrovská poptávka po kvalifikovaných odbornících v letectví. Není nutné mluvit plynule, ale dorozumět se v základních situacích a mít ochotu se dále učit.
Co byste vzkázal současným maturantům, kteří zvažují studium na VŠB-TUO a co jejím současným studentům?
Radil bych jim, ať si jdou za svými sny a spojení „ne, to nejde“ neměli ve svém slovníku. Dále bych jim doporučil aktivně si hledat brigády už během studia na střední škole. A pokud Vás nějaký obor baví, akceptujte na začátku i horší podmínky a neberte práci mimo váš vysněný obor jen díky penězům – ty přijdou taky, pokud budete svou práci dělat s nadšením. Mně osobně se pak vyplatil takový přístup, že když jsem z nějaké firmy odcházel, nepálil jsem za sebou žádné mosty. Díky tomu jsem získal doživotní přátele. Lidé pracující v letectví jsou totiž taková jedna velká rodina.
Text: Mgr. Jana Harvišová, Mgr. Kateřina Búranová