Koloběžka z 3D tisku? Dostalo mě, že ji vyrobili Češi

Do Centra 3D tisku Protolab si přijela osvojit nejen metodu topologické optimalizace, jíž se zabývá ve své disertační práci, ale také češtinu, kterou – jak můžu potvrdit – ovládá na jedničku.

Aleksandru Mikulíkovou, studentku strojírenské technologie v polských Gliwicích, přivedla do Ostravy potřeba posunout dál svou disertaci na téma topologická optimalizace speciálních rehabilitačních pomůcek. Protože na své domovské katedře nenašla nikoho, kdo by se touto metodou zabýval, začala hledat, kde by se o tématu mohla dozvědět víc. A našla Protolab a jejich slavnou koloběžku, která byla jako první na světě vytištěna na 3D tiskárně. „Myslela jsem, že je to práce Němců nebo Američanů. Mile mě překvapilo, že jste koloběžku vyrobili v Ostravě. A taky mě nadchlo, že se centrum 3D tisku nachází přímo na univerzitě,“ vypráví Aleksandra.

Ze čtrnácti dnů dva měsíce

Jakmile studentka zjistila, že má odborníky na topologickou optimalizaci a jejich zkušenosti na dosah ruky, rozhodla se vyrazit na stáž. „Pan docent Pagáč byl velice milý a hned mi vyšel vstříc. Stejně jako doktor Jakub Měsíček, jemuž bych chtěla poděkovat za svědomitý mentoring po celou dobu stáže,“ chválí přístup českých kolegů z Katedry obrábění, montáže a strojírenské metrologie. Aleksandra nejdřív v Protolabu absolvovala čtrnáctidenní výměnný pobyt, po němž následovala dvouměsíční praktická stáž přes program Erasmus. „Dva týdny nestačily. Stihla jsem ale poznat skvělé lidi a něco málo z jejich práce, tak jsem chtěla přijet znovu,“ vysvětluje Aleksandra.

Zdokonalit se v češtině

Ambice měla polská doktorandka dvojí – posunout kupředu svou disertační práci a zdokonalit se v češtině, především její technické stránce. „Přeložit odborné pojmy do češtiny mi dělává problém. Soustředili jsme se proto hlavně na jazykovou stránku věci,“ popisuje Aleksandra. Za úkol měla překládat výsledky výzkumů do češtiny a ze získaných poznatků sepsat články. Během spolupráce s kolegou Phuem, studentem strojírenské technologie původem z Vietnamu, si navíc procvičila také angličtinu.

Čtvrt nebo třičtvrtě?

Hovor v cizím jazyce nešel Aleksandře vždy úplně hladce, z čehož vznikala komická nedorozumění. „Oříškem jsou pro mě časové údaje čtvrt a třičtvrtě. Když mi řekli, ať přijdu ve čtvrt na devět, já dorazila patnáct minut před devátou,“ směje se.

Stáž Aleksandra hodnotí jako velmi přínosnou. „Byla to skvělá zkušenost, která mě do budoucna určitě obohatila. Kluci tady mají spoustu zkušeností, vždy mi ochotně poradili,“ říká Aleksandra, která přitom už částečně věděla, do čeho jde. Před lety totiž do Ostravy přijela poprvé na Erasmus. „Byl to nejlepší semestr mého studia. Vládla tady skvělá atmosféra, proto jsem vždycky věděla, že se vrátím,“ uzavírá Aleksandra Mikulíková, které se její přání splnilo. Věříme, že ne naposled.

Aleksandřina historka pod čarou:

V Ostravě se pláče dvakrát

Když jsme do Ostravy přijeli před pěti lety jako erasmáci poprvé a uviděli průmyslové město se socialistickou architekturou, jehož atmosféru umocnilo pošmourné podzimní počasí a počáteční osamělost, měli jsme na krajíčku. Podruhé jsme plakali, když nám Erasmus skončil a my se měli vrátit domů. Trhalo nám to srdce, protože na VŠB-TUO bylo skvěle a do Ostravy jsme se úplně zamilovali. Dodnes mi kamarádi na mé pozdravy odpovídají, že by se sem hned vrátili.

Text: Mgr. Lada Dittrichová

Foto: Archiv Aleksandry Mikulíkové